Když se řekne pentatonika, tak to pro mnoho hráčů nic neznamená. Ale ve skutečnosti jde o jednu z nejpoužívanějších fint (flint?) v rocku-popu-blues-metalu-jazzu. Jak z názvu vyplývá, jedná se o řadu pěti tónů, v našem případě E, G, A, H a D, což je E moll pentatonika. Znáte úvodní riff z Enter the Sandman od Metallicy? Tak to názorný příklad zvuku těchto tónů. Úplně stejné tóny ale můžete použít na skvělou slapovou linku, bluesovou bublající basu nebo jazzovou vyhrávku. Nejdůležitější je naučit se těchto pět tónů nejprve slyšet, poté si najít jednu pozici na hmatníku, kde se vám budou dobře hrát a postupně tuto svoji vědomost rozšiřovat na celý hmatník.

Nemusíte být zrovna jazzman, abyste si mohli zahrát walking bass neboli kráčející bas. Dobrá kráčející linka má puls a dobře zvolené tóny, které spojují dané akordy. Tento styl hraní se neuplatní pouze v jazzu, ale budete ho z poslechu znát určitě i z blues, ska, funku, soulu nebo i rocku. Vzpomeňte na slavnou basovou linku ze skladby Fire od Jimiho Hendrixe. To je skvělý příklad walking bass s energií a dravostí, která má do jazzu daleko.

V dnešní lekci se podíváme, jak spojit dva akordy D7 a A7 právě pomocí walking bass. Zároveň také prosvištíme hmatník, protože budeme hrát čtyři variace základní linky v různých polohách a oktávách. Abychom získali maximum z daného cvičení, je dobré si pojmenovat všechny tóny, které zahrajete a postupně se obeznámit, kdeže všechny na hmatníku leží.

A abyste se měli pro příště na co těšit, tak jsme lekci rozdělili na dvě části.